Anotace |
Cílem této práce je za pomoci odborné literatury vymezit problém hodnocení žáků při výuce výchovy k občanství. Teoretická část obecně popisuje hodnocení, jeho funkce a formy, které se využívají na 2. stupni základní školy. Nejvíce pozornosti je zaměřeno na formy hodnocení, převážně na klasifikaci a slovní hodnocení, jaké jsou jejich přednosti a naopak v čem jsou pro hodnocení nevyhovující. Také se autorka pokusí vysvětlit, jak může hodnocení působit na žáky a motivovat je pro další výuku. Praktická část je věnována dotazníkovému šetření na 2. stupni základní školy. Důležitou částí výzkumu byla motivace žáků ve vztahu k hodnocení. Je zřejmé, že pokud by se na hodinách nehodnotilo, žák by nebyl ničím motivován k dalšímu studiu, proto je hodnocení tak důležité. Z výzkumu dále vyplývá, že když většina žáků dostane špatnou známku, má větší tendenci se na další hodinu připravit a známku si opravit. Dalším problémem, který byl zkoumán, je samotné hodnocení. Ukazuje se, že všichni učitelé používají hodnocení pomocí známek. Samotní učitelé se známkování zastávají a jsou přesvědčeni, že plní veškeré funkce, které by hodnocení mělo plnit a dostatečně informuje žáka i rodiče, rodiče o tom ale přesvědčeni nejsou. Většina dotazovaných rodičů i žáků se shodla na tom, že by místo klasifikace preferovala kombinované hodnocení. |